FreeRun Brothers

Říká se, že při FR je jednou z nejdůležitějších vlastností, překonání strachu. Pojďme se na to ale podívat blíže. Nejdříve si musíme uvědomit, co to vlastně strach je. Je to vědomý pocit o nadcházejících věcech, které formujeme ve vlastní mysli způsobem, který vyvolává negativní pocity. Kdyby se tyto představy a myšlenky staly skutečností, dopadlo by to přesně tak jak jsme si představovali .A toho se bojíme. To je strach.

Důležité je, uvědomit si také skutečnost, že veškerý strach je z věcí budoucích. Nikdy nemáme strach z přítomnosti ani minulosti. Tím pádem je strach vždy jen před námi. Jak tedy „překonat“ strach, když je pořád před námi. Předběhnout nebo utéct před ním nemůžeme, schovat se před ním nemůžeme, přeskočit také ne. Proto je tvrzení „překonat strach“ vcelku zavádějící. Znamená to vlastně naučit se ovládat vlastní pocity a naučit se „ovládat“ strach. Strach je zlý pán, ale dobrý přítel! Člověk, který nemá pud sebezáchovy, může mít strach z toho, že strach nepociťuje.

Přesnější definice by tedy zněla: „umění ovládat pocit strachu a využít to nejlepší, co tento pocit dává“.

Jak ho tedy ovládat? Nejlepším způsobem je obrátit své negativní představy o tom, co se může stát, na pozitivní. Představit si, jak skutečně skočíme a užíváme si ten let, užíváme si nadvládu nad svým tělem. Uvědomit si v představě každý drobný pohyb našeho těla a představit si sami sebe jak jsme úspěšně překonali překážku, skočili salto, dostali 1 ve škole, šéf nás pochválil apod. Navozením pozitivních myšlenek a představ o budoucnosti, a víře v to, že to tak skutečně bude je prvním krokem k ovládnutí strachu.

Další neméně důležitý krok následuje ihned po těchto představách. Je to současnost. Pořád ještě stojíme před překážkou. V mysli už jsme sice dosáhli cíle, ale v realitě ne. Nastává chvíle, které se v bojových uměních říká Satori. Říkejme tomu jak chceme, protože tato chvíle nelze vysvětlit slovy ani definovat jako pocit. Je to jednoduše současnost. Tahle chvíle. Neexistuje nic před ani nic po. Uvědomte si jak hluboce dýcháte a soustřeďte se na to… hluboký nádech nosem do břicha a pomalý klidný výdech. Možná uslyšíte i tlukot srdce. Naprosto se soustřeďte na daný okamžik. Nepřemýšlejte o ničem, jen se soustřeďte. Stojíte, nádech, odraz, let, ovládání těla, výdech, dopad, klid… Nic víc neexistuje. Jsi to jen Ty. Ty jsi ta chvíle…

Jsou také lidé, kteří „strach neznají.“ Mezi ně jsem jeden čas patřil i já a mnozí, s kterými jsem trénoval vám to potvrdí. Mělo to výhody, že jsem skočil téměř cokoli a kdekoli. Nevýhodou byli občasné -nejen- drobné zranění. Nejčastější drobné byli naražené kosti, natáhlé svaly, nalomené kosti, nárazy do hlavy, odřeniny a škrábance. Pro takové lidi je toto doporučení: Každý člověk na Zemi má celý život jednu jedinou věc, kterou nelze vyměnit nebo změnit. Změnit si můžete účes, jméno, vzhled, přesvědčení, názory, víru, přátele, rodinu, dům… Změnit nemůžeš jedinou věc ve vesmíru. Tvoje tělo. To tě provází celý tvůj život. Každou vteřinu, za každé situace. Strach o sebe mít nemusíš, měj strach o své tělo.

IV.                                                                Tréning v zimě

Je zima, sníh a mráz a trénování venku s sebou nese mnoho obtíží. Nejen zimu, vrstvy oblečení, ale i ztuhlé svaly a člověk je po chvíli trénování venku naprosto vyčerpaný a mokrý. Výhodou runnerů je, že trénovat mohou i přes zimu. Ovšem být tak často v nějaké tělocvičně se mnohokrát nepovede, často to i něco stojí a prostě to není ono. Jak tedy trénovat? Součástí například mého tréninku je protahování a posilování. To každý runner může dělat doma v teple a kdykoli. Občas zajde do nějaké tělocvičny, kde si připomene techniky a zdokonalí je. Další součástí je psychická příprava. Je to důležitější než fyzický trénink (ten je také důležitý). Psychika runnera je příčina strachu, bloků a různých omezení, které člověk má. Nezbývá ale, než se jich zbavit a právě zimní období, kdy je obvykle více času, je na to vinikající příležitostí. K tomuto tréninku rozhodně pomůže uplatňování rad, které se můžeme dočíst v různých knížkách. Mezi mé nejoblíbenější patří knihy od Dana Millmana. Takovou, řekl bych, první knihou kterou by si člověk měl přečíst je příběh o mladém gymnastovi: Cesta pokojného bojovníka. Spisovatel zde popisuje vlastní příběh, kdy jako mladý trénoval proto, aby se dostal do olympijského týmu. Jeho učitel "Sokrates" mu postupným zdokonalováním těla i ducha ukazuje, jak důležité je uvědomit si, že štěstí nám přináší cesta, kterou jdeme za svým cílem. Ne tedy cíl samotný. A jak zároveň dosáhnout maximálně nejlepších výsledků. Ve formě příběhu je zde mnoho rad jakým způsobem trénovat tělo ale i mysl, a jakým způsobem propojit tyto nezbytné části tréninku s každodenním životem. Vřele každému tuto knihu doporučuji!

Jakmile pochopíte smysl této knihy, doporučuji přečíst si volně navázaný příběh Návrat pokojného bojovníka, kde se autor zabývá ještě hlouběji tímto trénikem a to také ve formě příběhu. Dan zde již netrénuje, aby se dostal do olympijského týmu (už má za sebou zlatou medaili), ale prožívá zde další část svého života. Stejně jako předchozí díl je tato kniha plná konkrétních a užitečných rad a cviků. Zejména pak psychologických.

Na závěr poukáži na knihu Škola pokojného bojovníka, také od Danna Millmana. Tato kniha obsahuje pouze fakty, rady a cviky. Psychické i fyzické. Není to ve formě příběhu ale kniha je rozdělená do 3 částí: Jak pochopit hru v širší perspektivě - zde Dan vysvětluje širší pochopení tréninku spojeného s přírodními zákony, psychikou, vírou a přípravou. Další částí je: Jak rozvíjet talent. V této velice zajímavé části se rozebírají tři druhy talentu a jejich uplatnění: Psychický talent, emocionální a Fyzický talent. Ve třetí, poslední části s námětem: Mistrovství těla a ducha v praxi, autor rozebírá praktickou část tréninku, cviky, hry a uvědomění si lidské psychiky.

Uznávám, že tyto tři knihy mi změnili život i náhled na trénink a díky těmto knihám jsem si skutečně uvědomil velmi široký smysl tréninku a života s ním spojeného.

V zimě pochopitelně člověk rád kouká na nějaké filmy a aby to mohla být také součást tréninku, uvádím zde některé velmi motivující a inspirační filmy.

The secret - Tajemství

Peaceful warrior - Pokojný bojovník (podle námětu knihy Cesta pokojného bojovníka)

Facing the giants - Vzepřít se obrům

Coach Carter - Kouč Carter

Karate kid (1984)

Rocky 1-6

III.                                               Vhodná obuv

(1.10.20010)

Samotný David Belle tvrdí, že nejlepší obuv pro parkour je bosá noha. Je to určitě pravda, protože je to přirozené a nejlépe se tak naučíme dopadat. Ovšem pochybuji, že budeme na boso trénovat kdesi ve městě na betonových zídkách nebo provádět salta. Řekl bych, že vhodná obuv je věcí osobního názoru. Někomu je jedno co má na sobě a někdo chce mít pohodlí a měkký dopad. Dva roky mé nějvětší aktivity ve freerunningu jsem používal obyčejné sálové Nike za 1200kč. Jejich stav vidíte na obrázku:

Nebál bych se s nimi trénovat dál, ale občas při nepovedeném dopadu jsem si narazil prsty na nohou a z důvodu prošlapané podrážky mi do nich teklo. Začal jsem tedy uvažovat o koupi nových kvalitních bot. Pochopitelně jsem hledal boty vyráběné přímo na freerunning a našel jsem jich poměrně dost (WFPF, Kalenji, Puma, K-swiss atd) ale žádné nebyly k sehnání v ČR a objednávat ze zahraničí se mi nechtělo. Nakonec mi pod ruku přišly nádherné boty značky Five.Ten, vyráběné přímo na freerunning. Společnost 5.10 vyrábí věci na namáhavé sporty mezi nimiž je i FR. Jejich stránky jsou www.fiveten.com. Koupil jsem si tedy tyto boty:

5.10 je vyrobila přímo na freerunning a dají se koupit jen v jednom českém obchodě. Nikde jinde v ČR nejsou prozatím k sehnání. Mají perfektní podrážku, která se nesmeká ani na mokrých kamenech, na vetšině druhů zabradlí pevně drží a na zdích také. Jejich části jsou vyrobené z materiálu, který používají horolezci na lezečkách. Navíc je možné dokoupit novou originální podrážku a tmel na případné prodření materiálu. Jsou velice lehké a člověk si na ně velice rychle zvykne a boty na něj. Jediný obchod kde se dají v ČR koupit a vyzkoušet je v Praze. Internetové stránky tohoto obchodu jsou www.ridentity.cz. Adresa obchodu je Slezská 100, Praha 3, 130 00 

II.                            Je Freerunning extrémní disciplína?

(26.7.2010)

Nedávno jsem měl s kamarádem malou rozepři o tom, zda-li freerunning patří mezi adrenalínové disciplíny. Na společném závěru jsme se neshodli. Měl jsem alespoň možnost uvědomit si, že pro laiky to na první pohled je jeden z velmi riskantních a adrenalinových sportů. A není se čemu divit. Vždyť to tak skutečně vypadá a většina videí na internetu jsou zpracovaná tak, aby byla populární = extrémní. Problém je v tom, že ve videích není většinou vidět dřina, pot a trénink, který předcházel. Pokusil jsem se brát věci jako laik a podívat se, jak se freerunning prezentuje v mediích.

    Jako první mě napadlo vyhledat si na google seznam extrémních sportů. Mezi Bungee jumping, Basejump, Paragliding, Mountain biking se objevil i Freerunning a Parkour. Také se tam ale objevil např. Sk8boarding nebo Snowboarding... Už jen to, že se mezi extrémními sporty objevil parkour je vcelku hodně zavádějící... Parkour v žádném případě není extrémní, adrenalinový ani riskantní! Kdo o tom přeci jen pochybuje doporučuji mu přečíst si o parkouru ZDE. Velice zklamán musím říci, že jako laik bych po tomto "výzkumu" na Google usoudil, že se jedná a nebezpečnou a adrenalinovou disciplínu. 

    Další možností bylo zadat termín Freerunning na Youtube. Zobrazili se videa stará 4 a více let. Zde jsou první dvě z nich:  http://www.youtube.com/watch?v=WEeqHj3Nj2c a http://www.youtube.com/watch?v=3KSr1pozm6Y. Po jejich shlédnutí, každý laik usoudí, že jde doslova o život. Bohužel i v tomto případě bych FR hodnotil jako adrenalínový, a riskantní.

Pro mě, jako pro člověka, který se FR aktivně věnuje, NENÍ FREERUNNING NIČÍM NEBEZPEČNÝ. Ale pro někoho jiného, kdo se FR také věnuje, to adrenalínové být může. Dovolte mi citovat slova samotného zakladatele Freerunningu Sébastiena Foucana: "(freerunning je:) každý má svůj způsob jak dělat parkour a neměl by napodobovat ostatní, ale dělat ho podle sebe. Základy freerunningu jsou obvykle špatně vysvětlovány jako by byly postaveny výhradně na estetice a kráse daného vaultu, skoku atd. Přestože hodně free runnerů si davá záležet právě na estetice, tak to je pouze „jejich způsob“." Z toho jasně vyplývá, že každý si sám vybere jestli pro něj osobně je FR extrémní a adrenalínový nebo není. Každý má na výběr z mnoha cest. Někdo FR trénuje, aby dokázal sobě a ostatním, že na to má. Někdo, aby dělal něco extremního a odlišoval se od ostatních, někdo se chce třeba zabít, někdo chce mít silné tělo, reflexy nebo respekt ostatních a nědko zase trénuje jednoduše proto, že ho to baví a chce se odreagovat, odpočinout, vybít energii apod... Je mnoho cest dělání parkouru a právě to je Freerunning... Každý by si to měl přebrat sám a neodsuzovat někoho, kdo dělá FR z jiného důvodu než on...

     Pochopitelně občas se stane i těm nejopatrnějším, že se nějakým způsobem zraní. "I mistr tesař se někdy utne". Je to podobné, jako když řídíte auto. Auto můžete řídit tak, že si nepřipnete bezpečnostní pás, vjedete do protisměru a dáte plyn na podlahu. Je pravděpodobné, že narazíte a ublížíte si. Nebo jedete pomalu a opatrně a někdo do vás narazí a také se zraníte. Nebudete řídit auto, protože se může stát, že se někdy něco stane?Nebudete vařit oběd, protože se může stát že se při krájení mrkve říznete do prstu?Nebudte chodit, protože se může stát, že zakopnete?

     Opět, někdo bude tvrdit, abychom rizika zranění snížili na minimum a proto přestali dělat FR. S tím musím nesouhlasit! Runner například získává reflexy, které dokáže využít v životě. Když při chůzi zakopne/uklouzne, dokáže dopadnout tak, aby se mu nic nestalo. Je obratný a mrštný. Má vynikající fyzickou kondici. Rozvíjí své myšlení apod. 

     Závěrem: Jaký si to uděláš, takový to máš. Chceš-li, může pro tebe být FR extrémní. Chceš-li, může pro tebe být FR bezpečný. Výběr je na tobě.

     O tomto tématu by se dalo hovořit skutečně dlouho, ale myslím, že k shrnutí toho zadli je FR extrémní, to stačí.

Zde tři nejznámější světový runneři vysvětlují proč FR není nebezpečný (Sébastien Foucan, Ryan Doyle a Daniel Ilabaca). Je to srozumitelná angličtina, takže není problém to přeložit. 

I.                                     Jak začít trénovat

(16.6.2010)

Jistě se mnou budete souhlastit, že je nesmysl začít běhat po městě a dělat salta ihned po tom, co někde uvidíte freerunning (dále jen FR). Pochopitelně je potřeba udělat něco se svým tělem, naučit se dopady a postupně se zlepšovat. Nikdo učený z nebe nespadl. Možná, že se již nějakému sportu věnujete, ale ne aktivně (jednou týdně plavání, tenis nebo si občas zaběháte). Tento článek není určený pro lidi typu: cvalík sedící 8 hodin ve škole a pak 10 hodin u počítače, pojídající koblihy, který dodržuje pitný režim 4l Coly denně. Takovému člověku bych doporučil nejprve změnit stravovací návyky a jít se místo hraní Travianu někam proběhnout. Čili předpokládám, že něco málo o pohybu víte a že také víte, co FR přesně je.Pokud nemáte zdání co FR je, nebo si myslíte, že je to dělaní salt ve měste,  přečtěte si to ZDE a pak teprv pokračujte ve čtení tohoto článku.

    O tom, kdy začít nerohoduje hranice věku, ani to jestli jste žena nebo muž. Kdybyste přišli v 17ti letech za trenérem gymnastiky, že chcete začít s gymnastikou, řekne vám, že je příliž pozdě. U FR je to ale jedno. Může vám být 8 let nebo 38. Nikdy není pozdě. Pokusím se nyní chronologicky uspořádat věci, kterými začít. Nejzákladnější věcí je, stejně jako u jiných aktivit, rozehřátí, strečing, a zpevnění těla.

    Předpokládám, že rozehřátí a strečing nemusím popisovat. Jen zmíním, že by se to nemělo brát na lehkou váhu. Předcházíme tím zraněním a bolestem, které se ukáží druhý den, až se vzbudíte. Rozehřátí i strečing nastartují organismus a připraví ho na nadcházející zvýšenou tělesnou aktivitu. Měli bychom se rozehřát před každým cvičením! Věnujme se tedy další nezbytné věci, pro co nejlepší výkon a tou je zpevnění těla.

Zpevnění těla

Existuje mnoho cviků a technik pro správné zpevnění svalů v těle. My si uvedeme ty nejznámější a léty prověřené cviky. Při špatném provedení se může ničit páteř a některé svaly to spíše deformovat, než zpevňovat! Zpevňujeme především oblast trupu a končetin. Cílem je dokázat zpevnit svaly v těle tak, abychom byli pevní jako "prkno". To je důležité pro kvalitní provedení veškerých akrobatických prvků. Zde je několik ukázek:

Lehněte si na záda, vzpažte a celé tělo "natáhněte". Nyní zvedněte paže i nohy do vzduchu, výdrž. Tělo by mělo být na zemi pouze v oblasti lopatek! Zadek by měl být také nad zemí. Je velmi pravděpodobné, že tělo neudržíte v popisované poloze hned při prvních pokusech, nebo ani nezvednete ramena a zadek a jedna z těchto částí těla zůstane na zemi. Nic se neděje, časem to půjde. 

     Později můžete tělo přetočit přes bok (pořád ve stejné poloze - vzpažit, natáhnout a výdrž) a přetočit se do lehu na břiše. V takovém cviku je nutné mít pořád zvednuté ruce i nohy, ale nohy tlačíte za sebe a ruce také. Zadek musí být zpevněný a ležíte přímo na břichu. Takovýmto cvikem zpevňujete svaly celého těla.

Dalším možným cvikem je vzpor vzadu ležmo, kdy se rukama opíráte o podložku a tělo držíte napnuté (viz obrázek). Váhu poté přenesete na jednu ruku a tělo otočíte o 90°. Tělo musí být rovné - neprohýbat a rovně držet i hlavu. Pokračujte v přetáčení těla do polohy vzpor ležmo. (Viz obrázek) To samé obráceně nebo na druhé ruce.

(obrázky jsem převzal ze stránky www.stjmladi.com)

Dopady

Další důležitou věcí jsou dopady. Nikdo vám nezaručí, že praktikováním následujících rad se vyhnete občasným zraněním, bolestem kloubů nebo různým odřeninám. Ale rozhodně vám to pomůže snížit toto riziko na minimum! Dopady jsou všeobecně velmi důležitou součástí parkouru i freerunningu. Nejzákladnější věcí pro správný dopad je "odpružení" kolen a kotníků. Platí zde pravidlo, že čím tišší dopad, tím kvalitněji provedený. Prvním dopadem je tzv. "landing". Runner dopadne na špičky a kotníky i kolena odpruží tak, aby dopad byl co nejměkčí. Vhodné je "zbrzdit" takový dopad i rukama, které dáte před sebe a lehce se jimi dotknete země, nikoliv dopadnete na ruce! Zde je video tutorial: